Téměř zapomenutou osobnost Sigismunda Boušky připomíná při příležitosti 150 let od jeho narození a 75 let od úmrtí kniha Petra Bergmanna nazvaná Bezděkovský kostelíčku. Bouška byl výraznou postavou kulturního života na přelomu 19. a 20. století, zakladatelem Katolické moderny a umělecké revue Nový život. Většinu aktivního života prožil na Broumovsku, byl mnichem benediktinského řádu, do povědomí veřejnosti se zapsal jako básník, spisovatel, překladatel ze starých románských jazyků nebo zdatný výtvarník. Méně známou stránkou Bouškova uměleckého talentu je jeho působení jako hudebníka a skladatele kostelních písní, čemu Bergmann ve své knize poprvé věnuje větší prostor. Jako teolog a církevní reformátor napsal několik prací a zejména se zasazoval o zavedení češtiny do liturgie. Sbíral japonské dřevoryty a byl jedním z prvních znalců japonerií u nás. Struktura knihy umožňuje sledovat Bouškovu práci, kontakty a nesnadnou životní cestu chronologicky po přibližně desetiletých obdobích, ve kterých Bouška měnil svá působiště, přičemž zůstával především oddaným duchovním.

''Bergmannova kniha Bezděkovský kostelíčku je důstojným, nadčasovým a v mnoha aspektech objevným dokumentem o osobnosti Sigismunda Boušky. Tím, že se detailně soustředí na Bouškův životní příběh v úzkém propojení s jeho uměleckou tvorbou včetně atraktivního výtvarného zpracování knihy s užitím mnoha reprodukcí, může čtenář proniknout i do Bouškova myšlení, do způsobu jeho práce s textem, překladem, rýmem apod,'' napsal o knize Vladimír Hulec.

''Bergmann díky svému sběratelskému úsilí vybavil knihu více než bohatým obrazovým doprovodem, zahrnujícím také díla a úryvky z korespondence Bouškových souputníků i přátel, jakými byli například Josef Váchal, František Bílek, F. X. Šalda, Růžena Svobodová, Zdenka Braunerová či Arnold Koblitz.''